Ražba na HMB

Již v průběhu 10. až 12. století se na Horách Matky Boží a jejím okolí rýžovalo zlato, což dokazují zbytky rýžovnických sejpů nebo také "hrůbat" podél říčky Ostružné a jejích přítoků. Další sejpy můžeme nalézt v mokrosuckém údolí podél potoka a cesty do Mokrosuk v délce cca 3,5 km ve směru sever – jih, na které navazují z pozdější doby také hornické haldy a odvaly. Také podél potoka, tekoucího od Hor Matky Boží k Drouhavči, jsou zbytky rýžovnických prací až po jeho ústí do Ostružné.

První zmínky o dolování jsou doloženy zápisem v Horní knize z 19.11.1519, kde je uvedeno, že dolová pole na jámě sv. Anny byla propůjčena panu Baltazaru Bohuchválovi a několik dní poté byla dolová práva na náleznou jámu Matky Boží propůjčena panu Jiřímu Popelovi z Lobkovic. Nejspíš právě tento název jámy Matky Boží se stal základem pro pojmenování celého důlního revíru jako matkobožský. V roce 1520 je už použit název osady Hory Matky Boží u Velhartic.

V okolí Hor Matky Boží jsou rozsáhlé zbytky po dolování stříbrných, olověných a ojediněle i měděných rud nebo také zlata. Přesto, že písemné zprávy o hlubinném dobývání rud se zachovaly až z počátku 16. století, lze podle nepřímých důkazů předpokládat rozkvět dolování již ve 14. stolet, jelikož za vlády Jana Lucemburského byly ze zdejšího zlata raženy mince.

Doposud se nepodařilo lokalizovat řadu dolů a štol, které byly v provozu v první polovině 16. století.

Nejvýznamnější doklady o starém dolování jsou patrné v terénu jižně od obce, směrem k východnímu úpatí vrchu Křížovka, kde je dosud zachováno 16 velkých odvalů, propadlin a hald 8 až 10 m vysokých. Toto pásmo se táhne od cesty z Pozorky k hájovně Žďár. Dědičná štola odváděla vodu z dolů na Křížovce do Kalného potoka, tekoucího do Svojšic. Na uvedené odvaly navazuje řada rýžovnických sejpů v pásmu dlouhém asi 300 m.

Ke Křížovce směřuje ještě další pásmo propadlin, a to od silnice do Mokrosuk. Toto menší pásmo se nachází jihovýchodně od obce. Severovýchodně od Křížku při cestě do Lešišova je osamělá halda a u cesty do Drouhavče jsou dvě cca 3 m hluboké propadliny s haldou.

Na jihovýchodním svahu kopce Kalvarie, severně od obce, jsou také zachovány zbytky po starých hornických dílech, převážně v okolí kapliček Křížové cesty, které kruhem obchází kapli Proměnění Páně. Vedle kaple je nevysychající studánka, napájená pravděpodobně vodou vytékající ze staré opuštěné štoly. Východně, těsně u turistické cesty do Kolince, lze spatřit odval bývalého dolu Antonína Paduánského. Severním směrem od kaple, pod hřebenem směřujícím ke kopci Holub, se na pokraji lesa a na sousedící louce nachází sedm velkých propadlin v délce asi 100 m. Největší z propadlin má průměr kolem 6 m a je 4 m hluboká. Pravděpodobně bylo v tomto prostoru ústí štoly dolu sv. Michala.

Ve dvacátých letech 16. století byla pod Křížovkou postavena stříbrná huť, jejíž stavební objekty se však nedochovaly. Po roce 1562 byla již většina dolů opuštěna a hornické práce začaly upadat. Úpadek dolování trval až do počátku 18. století, kdy zde dolování úplně zaniklo.  

Teprve až ve druhé polovině 19. století byly zahájeny pokusy o obnovu dolování. Pod vrcholem kopce Holub byl vyhlouben důl Antonín Paduánský a na severním svahu kopce Křížovka byla hloubena jáma Františka Serafinského, zvaná také dolem Jana Křtitele. Další důkaz byl otevřen u cesty do Drouhavče a zbyla po něm 2 až 3 m hluboká propadlina s haldou. Všechny uvedené pokusy o obnovu těžby však nebyly úspěšné.

Roku 1914 bylo obnoveno jedno z ústí štol pod Křížovkou, ze kterého vytéká čistá důlní voda. Tento zdroj kvalitní vody je po řadu let využíván k napájení místního koupaliště.

Dolování v matkobožském revíru však nemělo dlouhého trvání a jeho rozmach je datován na počátek 16. století. Majitel velhartického panství, kam nově vzniklá osada Hory Matky Boží správou patřila, pan Zdeněk Lev z Rožmitálu, svým vlivem u dvora a na základě dobrých výsledků dolování urychlil rozvoj šachet. Významnou podporou rozmachu dolování v revíru bylo udělení výsad malé hornické osadě, kdy ji český král Ludvík Jagellonský dne 12. listopadu 1522 povýšil na královské horní město s mnohými právy, jako např. přidělení městského znaku a vlastní pečeti, pořádání trhů, právo pivovárečné, opevnění města apod. Výstavba města se uskutečnila v letech 1522–1530, jehož základem je velký obdélníkový rynek (náměstí) s kostelem Jména Panny Marie na východní straně náměstí.

Na konci 16. století však došlo k úpadku těžby, což zapříčinilo odchod horníků především na příbramsko a do opuštěných domků se stěhovali řemeslníci z okolí, v převážné míře tzv. králováci – svobodní lidé z blízkých královských rychet, znalí rukodělných prací potřebných pro venkov. Katastr města zahrnoval převážně pozemky pro těžbu a postrádal pozemky pro zemědělské využití. Ty byly v držení sousedních obcí.

Od roku 1980 jsou Hory Matky Boží osadou ve správě obce Velhartice.

Ing. Josef Bernard 

DIAMO s.p. – o.z. SUL Příbram