Historie

KRÁLOVSKÉ HORNÍ MĚSTO HORY MATKY BOŽÍ - MUZEUM A NAUČNÁ STEZKA

Úvodem

Na jednom z údolních svahů šumavského podhůří, sevřeném na jihu táhlým masivem vrchu Křížovka (765 m) a na severní straně lesnatými stráněmi výšiny s Kalvárií (726 m), leží v nadmořské výšce 637 m bývalé královské horní město, dnes osada ve správě obce Velhartice, Hory Matky Boží. Za svůj vznik vděčí báňským pracím na zlatonosných náplavech a stříbronosných ložiskách ve svém okolí, jež původně malé hornické sídliště povýšily na prahu 16. století do řady horních měst. Bohužel minulost zachovala jen nečetná písemná svědectví, která by mohla blíže osvětlit období aktivních důlních prací. A tak svědectví o nich podávají dnes již jen pozůstatky v terénu v podobě odvalů po středověkém rýžování, tak zvaných sejpů či hrůbat, a mnohaset metrů dlouhé pásmo hald hlušiny a propadlin důlních děl. Pokusme se přesto aspoň částečně poodhalit roušku zakrývající minulá století a vrátit se do dob, kdy vznikaly první dřevěné domky v hornické osadě, jež bývala zprvu zvána Stříbrnými horami u Velhartic, záhy však Mariánskými horami (Montes Mariani) či Městečkem naší milé Paní (Bergstadtl unserer Lieben Frau, Muttergottesberg, Frauenstadt). Jí byla Kristova matka Marie, do jejíž ochrany horníci jako své patronce svěřili své životy, zasvětili jí kostel a jejím jménem nazvali i své město.

Dolování v matkobožském revíru - trocha historie

Již v průběhu 10. až 12. století se v obci a jejím okolí rýžovalo zlato, což dokazují zbytky rýžovnických sejpů, nebo také "hrůbat" podél říčky Ostružné a jejích přítoků. Další zbytky rýžovnických sejpů jsou v mokrosuckém údolí podél potoka a cesty do Mokrosuk v délce asi 3,5 km ve směru sever – jih, na které navazují z pozdější doby také hornické haldy a obvaly. Také podél potoka, tekoucího od Hor Matky Boží k Drouhavči, jsou zbytky rýžovnických prací až po jeho ústí do Ostružné.

První zmínky o dolování jsou doloženy zápisem v "Horní knize" z 19. 11. 1519, kde je uvedeno, že dolová pole na jámě Sv. Anny byla propůjčena panu Baltazaru Bohuchválovi a několik dní poté byla dolová práva na "Náleznou jámu Matky Boží" propůjčena panu Jiřímu Popelovi z Lobkovic. Snad právě název této jámy Matky Boží se stal základem pro pojmenování celého důlního revíru jako "matkobožský". V roce 1520 je už použit název osady Hory Matky Boží u Velhartic.

V okolí Hor Matky Boží jsou rozsáhlé zbytky po dolování stříbrných, olověných a ojediněle i měděných rud a také zlata. Přesto, že písemné zprávy o hlubinném dobývání rud se zachovaly až z počátku 16. století, lze podle nepřímých důkazů předpokládat rozkvět dolování již ve 14. století. Za vlády Jana Lucemburského byly ze zdejšího zlata raženy mince.

Doposud se nepodařilo lokalizovat řadu dolů a štol, které byly v provozu v první polovině 16. století. Mezi tato stará díla patří první dědičná štola sv. Kryštofa, Svatánálezná jáma, jáma sv. Anny, jáma Matky Boží, zvaná také jámou Naší milé Paní, dále pak šachty sv. Barbora, sv. Václav, Marie Magdalena, Abraham, Mauritius, Mikuláš, Zikmund, sv. Trojice, Zabořená stará šachta, Na svini, kde se vyskytovaly i železné rudy a Stará nálezná jáma. K nim také patří později otevřené jámy Apolonia, Nálezná jáma David, Šachta Pěti bratří, Nálezná jáma u Červené žíly, důl Osel, sv. Jiří, Suchý smrk, Nebeský Pán, sv. Merten, Selský důl, Švihovský důl, sv. Michal, sv. Trojice a sv. Kateřina. Poslední dva byly již v roce 1551 zatopeny.

Hluboká dědičná štola byla podle předpokladů ražena z údolí pod obcí západním směrem ke střední skupině dolů. Její jméno, ani ústí na povrch se nedochovaly. Dalšími štolami byly dědičné štoly Vavřinec a Šmelcířská.

Z tohoto výčtu důlních děl je možno oprávněně usuzovat, že také v první polovině 16. století bylo dolování velmi úspěšné.

Nejvýznamnější doklady o starém dolování jsou patrné v terénu jižně od obce, směrem k východnímu úpatí vrchu Křížovka, kde je dosud zachováno 16 velkých obvalů, propadlin a hald 8 až 10 m vysokých. Toto pásmo se táhne od cesty z Pozorky k hájovně Žďár. Dědičná štola odváděla vodu z dolů na Křížovce do Kalného potoka, tekoucího do Svojšic. Na uvedené obvaly navazuje řada rýžovnických sejpů v pásmu dlouhém asi 300 m.

Ke Křížovce směřuje ještě další pásmo propadlin a to od silnice do Mokrosuk. Toto menší pásmo je jihovýchodně od obce. Severovýchodně od Křížku při cestě do Lešišova je osamělá halda a u cesty do Drouhavče jsou dvě asi 3 m hluboké propadliny s haldou.

Na jihovýchodním svahu kopce Kalvarie, severně od obce, jsou také zachovány zbytky po starých hornických dílech, převážně v okolí kapliček Křížové cesty, která kruhem obchází kapli Proměnění Páně. Vedle kaple je nevysychající studánka, napájená pravděpodobně vodou vytékající ze staré opuštěné štoly. Východně, těsně u turistické cesty do Kolince lze spatřit odval bývalého dolu Antonína Paduánského. Severním směrem od kaple, pod hřebenem směřujícím ke kopci Holub se na pokraji lesa a sousedící louce nachází sedm velkých propadlin v délce asi 100 m. Největší z propadlin má průměr kolem 6 m a je 4 m hluboká. Pravděpodobně bylo v tomto prostoru ústí štoly dolu sv. Michala.

Ve dvacátých letech 16. století byla pod Křížovkou postavena stříbrná huť, jejíž stavební objekty se však nedochovaly. Po roce 1562 byla již většina dolů opuštěna a hornické práce začaly upadat. Úpadek dolování trval až do počátku 18. století, kdy zde dolování úplně zaniklo.

Ve druhé polovině 19. století byly zahájeny pokusy o obnovu dolování. Pod vrcholem kopce Holub byl vyhlouben důl Antonín Paduánský a na severním svahu kopce Křížovka byla hloubena jáma Františka Serafinského, zvaná také dolem Jana Křtitele. Další důkaz byl otevřen u cesty do Drouhavče a zbyla po něm 2 až 3 m hluboká propadlina s haldou. Všechny uvedené pokusy o obnovu těžby však nebyly úspěšné.

Roku 1914 bylo obnoveno jedno z ústí štol pod Křížovkou, ze kterého vytéká čistá důlní voda. Tento zdroj kvalitní vody je po řadu let využíván k napájení místního koupaliště.

Doklady o historické hornické činnosti lze nalézt i v širším okolí, např. podél cesty od obce Petrovice k Velharticům v Pichelském údolí jsou patrné zbytky po rýžování a rýžovnické sejpy jsou téměř v nepřetržité řadě i podél Ostružné od Velhartic ke Kolinci. Na hlubinných dolech bylo dobýváno již ve 13. století, což dokládají staré doly na úbočí kopce Borku (Jáma Trojice a Nálezná III a štola sv. Martina) a v okolí osady Horního Staňkova. Rozvět dolování spadá do období poloviny 16. století, kdy byla v údolí Ostružné postavena stříbrná huť. Koncem 16. století nastal úpadek dolování a již nikdy k oživení nedošlo. Zbytky dolování nalezneme i v okolí Mokrosuk, Drouhavče, Svojšic a Kašovic.

Dolování v matkobožském revíru však nemělo dlouhého trvání a jeho rozmach je datován na počátek 16. století, kdy majitel velhartického panství, kam nově vzniklá osada Hory Matky Boží správou patřila, pan Zdeněk Lev z Rožmitálu svým vlivem u dvora a na základě dobrých výsledků dolování rozvoj šachet urychlil. Významnou podporou rozmachu dolování v revíru bylo udělení výsad malé hornické osadě, kdy ji český král Ludvík Jagellonský dne 12. listopadu 1522 povýšil na královské horní město s mnohými právy, jako např. přidělení městského znaku a vlastní pečeti, pořádání trhů, právo pivovárečné, opevnění města apod. Výstavba města se uskutečnila v letech 1522–1530 jehož základem je velký obdélníkový rynek s kostelem Jména Panny Marie na východní straně náměstí. Na konci 16. století však došlo k úpadku těžby, horníci odešli na příbramsko a do opuštěných domků se stěhovali řemeslníci z okolí, v převážné míře tzv. králováci - svobodní lidé z blízkých královských rychet, znalí rukodělných prací potřebných pro venkov. Katastr města zahrnoval převážně pozemky pro těžbu a postrádal pozemky pro zemědělské využití. Ty byly v držení sousedních obcí.

Součástí hmotného kulturního dědictví obce je i kaple Proměnění Páně z roku 1842 s Křížovou cestou postavenou v roce 1863 na popud p. faráře Pavla Fortunáta okolo kaple na jižním svahu kopce Kalvarie (dříve Vrch, nebo Holubí vrch). Jednotlivá zastavení křížové cesty jsou tvořena zděnými kapličkami. Od roku 1980 jsou Hory Matky Boží osadou ve správě obce Velhartice.

Místní muzeum

Muzeum v Horách Matky Boží bylo otevřeno v srpnu 1995 jako stálá výstava historie bývalého královského horního města a západní části šumavského regionu v okolí Sušice. Podnětem ke zřízení muzea byla snaha soustředit a pro budoucnost zachovat upomínky na způsob života tohoto kdysi hornického a později řemeslnického městečka, obklopeného převážně zemědělským krajem. K této snaze přispěla i nastalá situace využít objekt bývalé školy po uzavření Mateřské školy.

Exponáty muzea tvoří jednak již zmíněné stopy po hornické činnosti v regionu rozmístěné v okolí obce a začleněné do naučné stezky, jednak exponáty a dokumenty o historii města ve vlastním muzeu.

Hlavním exponátem, který byl také podnětem ke zřízení stálé výstavy, je divadelní opona z roku 1900. Oponu namaloval zdejší rodák, malíř pokojů Jan Valdman ve svých jednadvaceti letech, když předtím namaloval 14 obrazů do kapliček jednotlivých zastavení Křížové cesty na Kalvarii. Opona zachycuje pohled na Hory Matky Boží ve středověké podobě a je zajímavým dokumentem o vývoji obce. Návštěvník může spatřit velké náměstí ve tvaru obdélníku vymezené řadovou zástavbou přízemních domků bez dvorů a hospodářských objektů. Nejsou zde ani žádné výstavné budovy, snad jen "horní úřad s horním hejtmanem", který sídlil v objektu dnešní fary, jak by o tom mohl svědčit dřívější název "na havířské", je honosnější budovou. Místní havíři a později řemeslníci bydleli ve skromných domech.

O četnosti a různorodosti řemesel vypovídá místopis z roku 1836. V něm je možno zjistit, kdo v domku bydlel, čím se živil, jak četná byla rodina, jak se kde říkalo po chalupě apod. Jsou uváděna řemesla: punčochář, zedník, švec, truhlář, pekař, bednář, trakslíř (soustružník), krupař, tabáčník, papírník atd. Exponáty v muzeu připomínají některé tyto činnosti. Pro hospodáře z okolních vesnic se spřádala ovčí vlna (kramplování) a pletly se punčochy, kazajky a spodní prádlo. Rozšířena byla i ruční výroba obuvi s bohatou vlastní historií. Jako doplněk byla i výroba dřevěné obuvi – dřeváků (nejšle). Z dovážené rohoviny se vyráběly cigaretové špičky a špičky k fajfkám. Pro potřeby tesařů, truhlářů, ale hlavně pro potřeby státních drah vyráběla rodina místního kováře Milforta kalibrované nebozezy o průměru až 120 mm (vrtání potrubí, pump, železničních pražců). Po domácku se vyráběly perleťové knoflíky a krabičky na sirky pro sušickou sirkárnu. Z příležitostných sezónních prací lze jmenovat "mravenečkářství", tj. sběr mravenčích kukel, chození s mlýnkem (na lněné semeno), sekání trávy v Alpách atd.

Návaznost prací na široké okolí vytvořila z Hor Matky Boží přirozené středisko tehdejšího života. Do vzniklé farnosti byly zařazeny okolní osady Mokrosuky, Lešišov, Pozorka, Cihelna a Drouhaveč, které patřily do Hor školou a poštou. Rovněž služeb "Spořitelního a záložního spolku v Horách Matky Boží" využívaly občané širokého okolí. O životě farnosti vypovídají četné exponáty sakrální, tak i fotodokumentace. Školu, dnes již zrušenou, připomínají výpisy ze školní kroniky a drobné školní předměty. Dále je zde zdokumentována i činnost dobrovolných hasičů, tělovýchovné jednoty Sokol a dalších spolků a hudebních těles.

Život obyvatel pošumavského kraje přibližuje instalovaná výminkářská světnička včetně opisu postupní smlouvy, která právní formou zajišťovala starým lidem klidné dožití.

Samostatnou část výstavy představuje pohled do minulosti městečka spojenou s hornickou činností, která svým prudkým vývojem dala vzniku městečka základ. Je zde opis listiny českého krále Ludvíka Jagellonského z 12. listopadu 1522, kterou povyšuje Hory Matky Boží na královské horní město s popisem městského znaku a vyobrazení městského pečetidla z roku 1560. Rozsah důlních prací přibližují důlní mapy matkobožského revíru. Nalezené hornické nářadí, repliky kahanů, dobové zobrazení nářadí a postupu prací, názvy šachet a štol, vzorky hornin – to vše vypovídá o úrovni a způsobech tehdejšího kutání

Na závěr prohlídky muzea lze shlédnout dvě videokazety o historii městečka a některých již zapomenutých řemeslech.

Naučná stezka – důlní činnost v okolí Hor Matky Boží

Na část muzeálních sbírek a exponátů týkajících se hornické činnosti v regionu navazuje naučná stezka, která úvodní tematicky zpracovaný blok informací o důlní činnosti doplňuje ukázkami jejích pozůstatků přímo v terénu. Jedná se o pásma sejpů, nebo také hrůbat po rýžování zlata, pásma pinek a odvalů (obvalů) na výchozech žil po hlubinné těžbě stříbrných rud, ale také ukázka středověkého těžního zařízení – rumpálu, podle kreseb báňského odborníka té doby Georgia Agricolly. Trasa naučné stezky navíc zahrnuje i zdejší kulturní památky (kostel Jména Panny Marie-obr.č.13 a kaple Proměnění Páně-obr.č.14, Křížová cesta-obr.č.15) a většina zastavení z celkových 12ti poskytuje krásné šumavské scenérie v okolí vrchů Kalvárie a Křížovka (Rozhledna Svatobor, hrad Velhartice, kostelík Zdouň atd.). Za jasného počasí lze zahlédnout vrcholky Alp, hrad Kašperk a další pozoruhodnosti.

Naučná stezka začíná souhrnnou informační tabulí na náměstí proti kostelu (obr.č.16), prvním zastavením je stálá výstava a expozice muzea. Na každém zastavení je informační tabule s upozorněním na subjekty zájmu a vysvětlení souvislostí. Na několika krajních zastavení jsou osazeny lavičky k odpočinku a relaxaci. Naučná stezka byla otevřena v roce 2000 zásluhou několika nadšenců a sponzorů s přispěním obce a evropského fondu (1000 euro PHARE).